Nejdřív dva úly za domem. Pak Brdy, vlastní matky a lidé, kteří se vracejí
V roce 2010 stály v Hostivicích dva úly. Koupili jsme je od starého včelaře. Nebyla za tím značka, e-shop ani plán na stanoviště v Brdech. Byly za tím dvě bedny se včelami a otázka, jestli u toho dokážeme zůstat.
O rok později se z pokusu stalo rozhodnutí. Stanislav Najman - zakladatel a ten, kdo u úlů stojí nejdéle - si nedokázal představit, že bude ve vyšším věku pořád běhat po stavebních pracích. Začal číst odbornou literaturu, sledovat videa a včelaření zkoušet ve větším. Zůstalo to koníčkem. Zároveň se z toho stala práce, která rodinu uživí.
Od té doby uplynulo šestnáct sezón. Med pořád točíme sami. Med pojmenováváme podle místa, ne podle anonymní šarže. A kdo přijede Na Samotě 1029, potká lidi, kteří za tím medem opravdu stojí.
Dva úly a důvod, proč jsme nepřestali
První včelstva jsme nepřivezli z velkochovu. Přišla od člověka, který už včelařil před námi. To je dobré si říct na začátku: nezačínali jsme s prázdnýma rukama a s teorií z knížky. Začínali jsme s živými včelstvy, která už někdo uměl přečíst - a s vědomím, že se to musíme naučit po svém.
Stanislav tehdy hledal práci, která má smysl i tehdy, když tělo už nechce stavební práce. Včely takovou práci nabízejí. Jsou v ní brzká rána, těžké nástavky i sezóny, kdy medu není. Jsou v ní ale taky konkrétní rozhodnutí: kam úly postavit, kdy med nechat vyzrát, kterou matku nechat v chovu.
V roce 2011 jsme tedy nepřepnuli z nuly na firmu. Jen jsme přestali předstírat, že dva úly na zahradě stačí. Z Hostivic se postupně stalo místo, odkud včelaření vyrůstalo dál - nejdřív jako rodinná práce po večerech a víkendech, později jako provoz, který už potřeboval medárnu, sklad i lidi, kteří se u toho střídají.
Když medu bylo víc, než dvůr stačil
Růst nepřišel jako slavnostní milník. Přišel jako praktický problém: medu najednou bylo tolik, že jsme ho ze dvora neprodali.
Tehdy jsme s tátou začali jezdit na trhy. Nejvíc v sobotu do Berouna. Sem tam Hostivice, Jeneč, Kladno. Není na tom nic slavnostního. Je v tom ale něco, co nás naučilo víc než jakákoli tabulka: postavit se k lidem, nechat je med ochutnat a slyšet, jestli se vrátí.
Druhé rozhodnutí z té doby bylo vidět. Koupili jsme první maringotku a předělali ji na včelí. Pracovala na tom celá rodina. Hodně tehdy pomáhal i Zdeněk Werkner, který u začátků stál vedle Stanislava. Zdeněk už mezi námi není, ale rádi na toto společné období vzpomínáme. Maringotka nebyla na převážení včel. Sloužila jako domeček se zázemím u včelnice.
Kolem roku 2016 a 2017 už máme včelstva i v Brdech. Z té doby máme i záběry z lesního stanoviště a z odebírání vyzrálého medu. Hostivice zůstaly domovem. Krajina, ze které med bere chuť, se rozšířila.
Medárna, sklenice a razítka, která patří k šarži
Než jsme mohli med posílat dál než na trh, museli jsme ho umět zpracovat doma. Postavili jsme medárnu, chladírenský sklad, pořídili samozvratný šestirámkový medomet a nerezové nádoby. V době, kdy Kateřina psala diplomku o včelařství, už to nebylo jen hobby, ale pořád naše výroba, ne anonymní linka.
Med nepřihříváme nad 40 °C. Plníme ho ručně, sklenici po sklenici. Šarže z různých míst nemícháme dohromady. Kdo chce květový med z okolí Hostivic, dostane jinou sklenici než ten, kdo chce lesní med z Brd nebo z Křivoklátska.
Laboratoř to jenom potvrzuje. V srpnu 2017 nám Výzkumný ústav včelařský v Dole vystavil certifikát Český med. V srpnu 2025 přišel další - tentokrát ke konkrétnímu medobraní: lokalita Brdy–studánka, vytáčení 25. července 2025. Obsah vody 14,8 %, hydroxymethylfurfural pod 1,8 mg/kg. To nejsou slogany na etiketě. Jsou to čísla k jedné konkrétní várce.
V červnu 2024 nám Státní veterinární správa schválila provozovnu Na Samotě: sběrné a stáčecí místo medu a výrobnu medu a včelích produktů, registrační číslo CZ 21890550. Papír z Benešova neochutnáte. Bez něj by ale med ze dvora nemohl jít k lidem tak, jak jde dnes.
Vlastní matky. Ne proto, abychom se tvářili jako ústav
Když máte víc včelstev, začnete narážet na strop, který med nevyřeší: odkud berete matky.
Inkubátor jsme měli už v roce 2017. Tehdy jsme začali odchovávat vlastní matky. Diplomová práce z roku 2018 o tom rozhodnutí ještě počítala - a na jaře 2018 jsme dokupovali misky, klícky a miniplusy. Pro nás to ale nebyl akademický model. Byla to odpověď na jednoduchou věc: chceme vědět, jaké včely máme, a nechtěli jsme být závislí jen na tom, co zrovna někdo prodává.
V červnu 2021 Kateřina v Dole absolvovala kurz inseminace včelích matek. Od té doby má odchov v rodině i konkrétní jméno. Přelarvování je pořád mravenčí práce. Dělá se v klidu, i když v ruce je jen jehla a larva. Z takového dne nevznikne slogan. Vznikne příští generace včelstev.
Chováme včelu kraňskou. Materiál, který rozchováváme, označujeme jako linii Brdy. Stanoviště máme ve středních Čechách i výš, v Brdech. Oddělky dáváme šestirámkové, na míře 39 × 24 cm, s mladou označenou matkou F1 a evidenčním lístkem. Jednou jsme měli u Českého svazu včelařů na rok uznaný rozmnožovací chov. Rok už si nepamatujeme přesně — a právě proto o sobě nepíšeme jako o šlechtitelské stanici. Píšeme o tom, co děláme: vlastní odchov, omezené množství, žádný slib, že matek bude „kolik chcete“.
Lidé za značkou
Stanislav je pořád ten, který včelařství vede a drží pohromadě. Hana, jeho žena, do včel nechodí - je alergická. Bez ní by ale medárna před stáčením nevypadala tak, jak má. Dělá velký úklid, pomáhá v medárně, zbouchává nové rámečky a chystá, co je zrovna potřeba. Marcela, tátova sestra, patří k rodině, která u včel a produktů pomáhá. Kateřina, starší dcera, se věnuje matkám a rozmnožování. Michaela, mladší dcera, bere na sebe včelí produkty - balzámy, mastičky, tinktury. Martin, Míšin manžel, podá pomocnou ruku, když je potřeba.
Není nás pět rovnocenných mistrů od prvního dne. Je nás rodina, která se práci učila za pochodu. Táta četl a zkoušel. Dcery dorůstaly do konkrétních úkolů. Trhy v Berouně nebyly marketing. Byly to brzké soboty, za každého počasí, které si budeme pamatovat navždy.
Ve svazu jsme taky nezůstali jen jako odběratelé razítek. Stanislav je dlouholetý člen místních organizací. Má osvědčení z cyklu Racionalizace chovu včel z roku 2015, čestné uznání základní organizace Hostivice a čestné odznaky Vzorný včelař a Vzorný včelařský pracovník. To poslední přišlo v květnu 2022 od republikového výboru ČSV, jako členovi ZO Jeneč. Odznaky nevyprávějí chuť medu. Říkají ale, že včelaření u nás nikdy nebylo jen obchodem ze dvora.
Co se opakuje, když přijedete Na Samotu
Nejčastěji k nám lidé jedou přímo do Hostivic, Na Samotě 1029. Druhá cesta vede přes objednávku a rozvoz. Při čtyřech sklenicích a víc vozíme po Hostivicích a okolí sami. Dál posíláme.
Nevedeme si tabulku spokojenosti. Poznáváme to jinak: po letech se na dvoře objevují známé tváře. Někdo chce znovu brdský lesní. Někdo lipový. Někdo se přijede jen zeptat, co letos včely nosily. To stačí. Víc slibovat nemusíme.
Dnes u nás najdete víc než jednu chuť. Květový a pastovaný med z okolí. Lipový. Brdský — světlejší i tmavý, včetně medu z lipové oblasti. Křivoklátský z údolí Oty Pavla. Vedle sklenic jsou mastičky, balzám na rty, propolis a oddělky pro včelaře, kteří chtějí začít nebo rozšířit včelnici. Medovina se u nás taky objeví, když přijde její čas. Nic z toho ale nemá předběhnout to základní: med má mít původ a jméno.
Co zůstává. A co chceme rozdělit líp
Za šestnáct let se změnilo skoro všechno: počet stanovišť, vybavení, papíry, nabídka. Něco se nemění.
Pořád včelaříme jako rodina, ne jako linka. Pořád med stáčíme a plníme sami. Pořád oddělujeme místa původu. Pořád si děláme vlastní oddělky — právě proto tu neuvedeme „kolik máme včelstev“. Během roku se to mění. Číslo by vydrželo do příštího května a pak by lhalo.
Do příštích let nechceme včelařství nafukovat do anonymní značky. Chceme práci líp rozdělit. Kateřina u matek. Michaela u produktů. Ostatní u včel, medárny a lidí, kteří přijedou. Specializace u nás neznamená, že se přestaneme potkávat na dvoře. Znamená, že každý má mít úsek, za který ručí.
Když pojedete kolem Hostivic, zastavte se. Napište si o rozvoz. Nebo si jen přečtěte, odkud je letos která sklenice. Dva úly z roku 2010 už na zahradě nestačí. Otázka, odkud med je a kdo za ním stojí, nám ale zůstala.
Rodinné včelařství Najman Na Samotě 1029, 253 01 Hostivice vcelarstvinajman.cz